Druhy toxinů

Velká část lidí je bohužel zvyklá věřit tomu, že naše vnitřní prostředí je vybaveno dokonalou schopností vše špatné a nepotřebné z těla vyloučit. Do jisté míry je to pravda, imunitní systém člověka je skutečně obrovsky dokonalý a má schopnost většinu toxických látek z organismu vyloučit, ale ne všechno! Cílem následujících řádek není postrašit vás, v jakém hrozném světě plném toxinů žijeme. Chci vám pomoci utvořit si reálnou představu, které toxiny mohou organismu škodit. Změnit svět naráz nemůže nikdo z nás, vždyť všichni využíváme pokroku, který činí naše životy zajímavějšími a poskytuje nám více možností.

Změnu můžeme realizovat tím, že zavedeme vnitřní hygienu těla a budeme se pravidelně od toxinů z vnějšího životního prostředí očišťovat. Možná potom budou lidé daleko opatrnější na produkci nových nebezpečných chemických látek a budou si více uvědomovat další možné ekologické dopady. Jaké toxiny odstraňujeme z lidského organismu:

• Těžké kovy – jsou běžnou součástí našeho životního prostředí. Jejich přítomnost v organismu je problematická vzhledem k jejich veliké vodivosti elektrického proudu. Výskytem v tkáních zásadně mění jejich elektrochemické vlastnosti a způsobují tak některé druhy imunitních, hormonálních a nervových poruch. Detoxikace od těžkých kovů se provádí většinou v prvních fázích detoxikačních kúr. Mezi těžké kovy řadíme rtuť, olovo, cín, stříbro, zlato, hliník, železo, nikl, kadmium ad.
• Radioaktivní látky – Za posledních 100 let mnohonásobně stoupla radioaktivita v životním prostředí. Příčinou je zvýšená koncentrace radioaktivních látek s krátkým poločasem rozpadu v životním prostředí. Řadíme mezi ně především radon, stroncium, uran ad. Radioaktivní látky jsou příčinou vážných imunitních poruch a připravují živnou půdu především plísňovým infekcím.
• Chemické látky – Na mysli máme především látky, které nevytvořila příroda, ale jsou z větší nebo menší části dílem lidských rukou. Většina chemických látek v malém množství sama o sobě jedovatá není, to znamená, že nezpůsobují prudkou otravu organismu. Jejich přítomností v lidském těle se obvykle poškozuje jemná imunitní schopnost tkání. Ty se pak nedokážou v dostatečné míře ubránit infekcím.
• Konzervační přísady v potravinách – působí podobně jako chemické látky. To znamená, že některé z nich mohou postupně měnit imunitní schopnosti tkání.
• Antibiotika – Zejména nadměrné a neuvážené používání antibiotik v současné medicíně vede ke kumulaci vhodného stavebního materiálu pro vznik infekčních ložisek. Antibiotika dostává člověk do organismu také v mase ze zvířat, která jsou chována ve velkochovech, nebo v mléčných produktech.
• Drogy a léky – Léky na jedné straně člověku pomáhají překonávat bolesti doprovázející zdravotní potíže, na druhé straně mohou být pro organismus dalším zdrojem toxinů, které se usazují v konkrétních orgánech (například játrech).
• Pesticidy – Chemické látky používané v zemědělství sice výrazně pomáhají zvyšovat zemědělské výnosy, ale mohou také způsobovat jejich postupné usazování v našem organismu. Dnes se člověk může jen velmi těžko zcela vyhnout potravinám, které jsou vyráběny z plodin chemicky ošetřovaných.
• Plísně – jsou všudypřítomné v životním prostředí. Jejich úkolem v přírodě je vše anorganické a to, co již odumřelo a je tedy nepotřebné, znovu vrátit do přírodního koloběhu – do země. Stejný úkol mají v trávicím traktu. Plíseň se nikdy nemůže usadit na zcela zdravé tkáni. Živnou půdu plísním připravují v organismu neživé látky, které jsme již výše vyjmenovali.
• Bakterie – Příčinou řady chronických onemocnění jsou bakteriální infekce popisované v mikrobiologických učebnicích. K pochopení tohoto tématu je nutné mít základní znalosti v oboru lékařské mikrobiologie.
• Zoonákazy – Nákazy přenášené zvířaty představují důležitou složku našich detoxikací. Také zoonákazy mohou vytvářet infekční ložiska. Řadíme mezi ně toxoplazmózu, brucelózu, toxokarózu ad. Zoonákazy bývají často příčinou potratů.
• Viry – jsou organismy, které se dokážou rozmnožovat jen pomocí napadení a rozbití („doslova rozřezání“) buňky tkáně a jejího genomu. Bez hostitelských buněk se nemohou dále rozmnožovat a nejsou tak samostatnými organismy, pouze nitrobuněční parazité. Z nejznámějších virových infekcí uvedu herpes simp