Diagnostika

Laboratorní nálezy z pohledu biologické diagnostiky

Naskýtá se otázka, zda se nálezy na EAV dají také potvrdit etablovanými laboratorními metodami. Při této otázce se obracim výhradně na parazitologické laboratorní nálezy a zjišťuji, že v nejrůznějších parazitologických laboratořích se ani v JEDINÉM případě neobjevuje pozitivní nález. K mému největšímu překvapení nebyly a nejsou vegetativní formy parazitů zpravidla vůbec vyšetřovány. Kromě hub, klostridií nebo jiných bakterií, které z pohledu biofyzikálních diagnostických postupů v rámci střevní parazitózy zpravidla představují jen sekundární osídlení, nevykazují vyšetření stolice ani ty nejmenší indicie pro existenci střevní parazitózy. Pro mne to tehdy bylo pohnutkou k napsání knihy „Střevní parazitóza – centrální porucha imunity“ a dnes k napsání této knihy.

Takováto odchylka mezi mezi laboratorním a EAV nálezem potřebuje vysvětlení. Tak se objevuje otázka diagnostických možností. Klinická vyšetření se opírají v podstatě o dvě laboratorní metody:

1. Vyšetření stolice a

2. hematoserologické vyšetření.

K bodu 1.: Dokonce i při dodržení všech opatření, přičemž požadavek na čerstvé preparáty se zdá být spíše UTOPIÍ, je prokázání parazitů MIMOŘÁDNÉ OBTÍŽNÉ

a patří dle pohledu všech parazitologů výhradně jen do rukou zkušeného a parazitologicky vyškoleného, ale především také MOTIVOVANÉHO diagnostika. U mých pacientů jsem zjistila, že obvyklé vyšetření stolice moderní laboratoří jako možnost spolehlivého nalezení diagnózy je VYLOUČENÉ. Důvodem toho je mimo jiné i široce rozšířené přesvědčení, že střevní parazitóza je v naší moderní, hygienické a farmakologicky „optimálně“ zaopatřené společnosti ZCELA BEZ VÝZNAMU. Nezávisle na tom si lze jen přát, aby toto problematické vyšetření stolice a to i z pohledu estetického, bylo nahrazeno praktičtější a spolehlivější metodou. Podle profesora Mehlhorna jsou k dispozici rozdílné postupy. Pro své vysoké náklady ale nejsou v současnosti k dispozici a tudíž jsou zde v naší současné diskuzi o problematice testů nevýznamné.

V každém případě stojí za zamyšlení, že výtěžnost nálezů ze stolice i ve speciálních laboratořích, včetně amerických, jsou z pohledu terapeutů používajících biologické diagnostické postupy nanejvýš NEUSPOKOJIVÉ. Nezávisle na metodice vyšetřování stolice se objevuje otázka, není-li chybějící důkaz částečně vysvětlitelný tím, že střevní parazité včetně jejich vývojových stádií v daném případě nepodlehnou TRÁVÍCÍMU PROCESU, takže důkaz už vůbec NENÍ MOŽNÝ.Tato úvaha, kdy vzhledem k průchodu střevem „fyziologicky“ až 80 hodin , (ale také může trvat až 100 hodin) , se nemusí zdát až tak zcela scestná.

U známého parazitologa Volkheimera se lze dočíst: „Doba dovolených – doba helmintů“ nebo „ V gastroenterologické ambulanci je nález intestinálního (střevního) napadení červy zvláště častý.“ To jsou prohlášení, která i nadále v lékařských praxích a laboratořích nejsou brány vážně. Pro pacienty by bylo velkým přínosem, kdyby lékaři a laboratoře věnovali sluchu neúnavným „stěžovatelům“, neboť – jak říká Volkheimer- helmintózy jsou snadno diagnostikovatelné, jestliže jsou u mikroskopu interesovaní, motivovaní a trpěliví vyšetřovatelé (laboranti, lékaři)“.

K bodu 2.: Serologický důkaz je možný jen u malého počtu střevních parazitů, přičemž pozitivní titr antigenů je zachytitelný jen za určitých předpokladů. Nepřímým, tedy nespecifickým důkazem mohou být: zvýšené IgE- a histaminové hodnoty, eosinofilie, leukocytoza, leukocytopenie, anemie, nedostatek železa a vitamínu B12.

Biofyzikální diagnostika na základě IST ° EAV

Nejvíce vypovídající diagnostika s největší diferenciálně diagnostickou rozlišovací schopností jsou z mého pohledu i dnes nosody ve spojení s elektroakupunkturou podle Volla (EAV). Takto lze s pomocí nosod v některých případech potvrdit nález, který lze makroskopicky zjistit teprve tehdy, až proglottidy nabudou svého typického tvaru. Například u okurkově vyhlížejících segmentech psí tasemnice neparazitologa jen těžko napadne, že to jsou proglottidy (rozmnožovací segmenty tasemnice). V mnohých případech lze pozorovat ještě jiný nález, který pokud vím, do teď nebyl popsán. Jedná se o nahnědle zabarvené gelovité útvary, které jsou vylučovány v průběhu několika dní po prodělané odčervovací praziquantelové kůře. Na základě zjištěné IST°EAV diagnózy „taenioza“ je nepochybné, že se zde jedná o odumřelé proglottidy.

S pomocí nosod umožňuje EAV nejen rychlé určení diagnózy, ale především následně určení správného, a hlavně také účinného terapeutického postupu.

EAV – ELEKTROAKUPUNKTURA PODLE VOLLA

Jedná se zde o biofyzikální měřící metodu, kterou Dr. Voll se spolupracovníky vyvinul před 50. roky.

Vollův rozhodující objev byl, že akupunkturní body jsou měřitelné za pomoci měřiče odporu a stejnosměrného zdroje o cca 1V a sice v nízkofrekvenčním pásmu 0,8-10 Hz. Histologie akupunkturních bodů je identická s centrálním regulačním systémem (CNS). Také ona se skládá z vegetativních nervových vláken, lymfatických a krevních kalipár, uložených v tzv. mezenchymu (embryonální pojivová tkáň).Ty jsou takříkajíc vnějšími čidly CNS.

Dr .Igrid FONK

Internistka

Tutzing 2002