Kdo je vlastně šarlatán

                                   Šarlatáni

Pan doktor

Ve stávající atmosféře honu na alternativní poradce a léčitele jsem se zamyslela nad základní otázkou, kdo je to vlastně šarlatán? Šarlatána bych definovala jako člověka, který neovládá nějakou činnost a přesto se jí živí. Předstírá, že ji ovládá, provozuje ji a nechává si za to platit, nebo za to bere státní plat.
Za 18 let své praxe jsem vyslechla stovky klientů, kteří mi popisovali své vlastní zkušenosti s klasickou medicínou. Neuvěřitelné případy nekompetence, arogance, a absence zdravého selského rozumu, že by to už vydalo na samostatnou knihu.
Rozhodla jsem se shromáždit a uveřejnit alespoň nejkřiklavější příběhy, aby si odborná i laická veřejnost uvědomila, že lékař není vždy jen vševědoucí bůh, ale že na státem a zákonem chráněné podvodníky v bílých pláštích narazí běžný pacient i v ordinacích a nemocnicích.
Za šarlatány bych v první řadě označila neurology a lékaře, kteří se zabývají diagnózou roztroušená skleróza. Jak jinak označit člověka, který neví, z čeho nemoc pramení, neví, jak ji vyléčit, ale vehementně se dožaduje naprosté poslušnosti a doživotní závislosti pacienta na lécích, které prý ho mají pouze chránit, aby se nezhoršoval příliš rychle. Současně mu ale řeknou, že mu nemohou nijak zaručit, že se přeci jen nezhorší a neskončí na vozíku. Nenaplňuje tento postoj veškerou podstatu šarlatánství? Stejná, ne-li horší situace panuje u diagnózy ALS, kdy pacienti dostávají silná psychofarmaka, ale současně je jim sděleno, že stejně zemřou, často i s prognózou, kdy. Než ale zemřou, farma-firmy si na nich ještě stihnou naplnit kapsy.
Nekonečným zdrojem ,,zábavy“ jsou virové infekce, které naše laboratoře neumí diagnostikovat, natož léčit. Nespočítala bych stovky případů, kdy lékaři ORL předepisují dětem nebo i dospělým na chronický zánět v krku, způsobený EBV, řadu antibiotik, klidně vystřídají až 8 druhů v řadě. Samozřejmě bez efektu. Často je s podivem, že si to pacient nechá tak dlouho líbit. Další virózy, které unikají pozornosti lékařů a laboratoří, jsou viry hepatitid. Vypadá to, že lékaře ani nenapadne o žloutenkách uvažovat, přestože před ním sedí pacient se žlutým bělmem, oranžovými dlaněmi, nažloutlou kůží a špatnými jaterními testy. A i když se neskutečnou a vzácnou náhodou některý z těchto virů najde, nemají čím to léčit. Doporučí maximálně jaterní dietu a klid na lůžku, u EBV jsou děti osvobozeny na nějaký čas od tělocviku.
Ani u bakterií není situace o mnoho lepší. Doslova náš živí desítky případů nerozpoznané borrelie, kdy si pacient stěžuje na únavu a bolesti kloubů, ale protože laboratoř nic nenajde, je označen za simulanta a bez léků odeslán do práce. O dalších skupinách patogenů jako jsou plasmodia, prvoci nebo helminti ani nemluvím.
Že je situace v celé Evropě stejná, a ani vyspělé západní státy nedisponují kvalitnějšími laboratorními testy, dokladují pacienti, kteří za námi jezdí z Rakouska, Německa, Švýcarska….většinou mají za sebou stejná beznadějná kolečka u lékařů, jako Češi. Minulý týden za mnou přijela mladá 30 letá klientka z Německa, která už téměř dva roky únavou a bolestmi téměř nemůže chodit. Sama sebe popsala jako ležáka a měla obavy, zda zvládne při vyšetření hodinu sedět. Všude sebou vozí rozkládací lehátko, aby si v případě potřeby mohla na chvíli odpočinout. Do práce nechodí, jen přežívá. Stará se o ni manžel. Němečtí lékaři ani po řadě testů a vyšetření nic nenašli, a sdělili jí, že se s tím nedá nic dělat a bude se s tím muset naučit žít. Když jsem ji přijímala, očekávala jsem celou řadu patogenů a dopředu jsem klientku varovala, že léčba bude patrně velmi dlouhá. Jaké bylo moje překvapení, když jsem našla pouze borrelii, EBV, tropická plasmodia /cestovala/, a virus hepatitidy D. Dlaně měla oranžové. Nic jiného!
Plasmodia bych laboratořím odpustila, ale viry a bakterie se snad najít mohly? S radostí jsem klientce oznámila, že její případ je jednodušší, než jsem se obávala, a že pokud bude pečlivě dodržovat všechny pokyny, mohly bychom být do půl roku hotové. S neléčenou borrelií, malárií a závažným virem hepatitidy by ji však čekal nelehký a nedlouhý život.
Včera, 8. 8. 2018, jsem vyšetřovala mladého muže, jehož tatínek mi vyprávěl zajímavý příběh. Před pěti lety se s rodinou vrátil z Chorvatska, kde byl syn notně poštípán. Doma se synovi rozjely vysoké teploty, návaly horka a zimnice, které se střídaly v pravidelných třídenních intervalech. Syn byl schvácený a unavený. I lékařsky nevzdělané rodiče napadlo, že by se mohlo jednat o malárii. Lékařům o poštípání hmyzem v zahraničí řekli. V dětské nemocnici v Brně však opět nic nenašli. Synovi nasadili kortikoidy a otce učili zacházet s jehlou, by mohl synovi píchat jednou týdně imunosupresivum Metotrexát. Rodiče se ale s takovým přístupem nesmířili. Hledali na internetu dál a našli odvážného alternativního pediatra v důchodu. Toho malárie napadla okamžitě a poradil rodičům MMS. Pro jistotu chlapce zaléčil i antihelmintiky. Rodiče varoval, že Metotrexát zkrátí život chlapci o dvacet let. Otec chodil pro injekce do nemocnice dál, protože prázdniny skončily, ale chlapec nebyl schopen chodit do školy. Bylo potřeba mu udržovat neschopenku. Injekci mu však nepíchl ani jednou. Po třech měsících intenzivního užívání MMS několikrát denně se chlapec vrátil do školy. Lékaři se radovali, jak ten Metotrexát pěkně zabírá. Včera jsem chlapce testovala. Celých pět let po této události byl zdravý, nestonal, našla jsem jen pár drobných zátěží, které odstraníme v rámci několika týdnů.
Za šarlatány bych považovala i všechny lékaře, kteří když neví, co s pacientem, mu standardně nasadí kortikoidy. Krátkodobé užívání kortikoidů by se dalo omluvit, sníží zánět, ale každý lékař musí vědět, že kortikoidy nic neléčí, trvale snižují imunitu, a vedou k hormonálnímu rozvratu. Pokud nechají kortikoidy pacientům řadu měsíců a let, je to jejich neschopnost a lenost najít skutečnou příčinu potíží a vyhnout se odpovědnosti. A sami víte, v kolika oborech si bezradní lékaři kortikoidy vypomáhají. Navíc kortikoidy časem přestávají zabírat, musejí se zvyšovat dávky a často ani to nepomáhá od bolesti. Znám zdravotní sestru, která užívala metortexát a kortikoidy na bolest kloubů 10 let, a bolest se stále stupňovala. Časem klouby tak natekly, že ji omezovaly ve vykonávání běžné činnosti. Trvalo nám rok a půl, než jsme tělo od té spouště vyčistily, postavily imunitně ,,na nohy“, odstranily skutečnou příčinu bolesti, /opět nerozpoznaná borrelie, a to u zdravotní sestry!, plasmodia, mikrofilária a sarcocystis/. Dnes je sestřička bez bolesti. Revmatolog, který ji léčil stále stejným způsobem řadu let, přestože od ní slyšel, že to nepomáhá, je šarlatán jako vystřižený! Kdyby nebral stání plat, tak se neuživí!!!!
Další případ jen z minulého týdne: lékařka ORL dala klientovi dvoje silná antibiotika po sobě, údajně na streptokoka. Když i napotřetí si klient stěžoval na silné bolesti mandlí, navrhla lékařka ORL odstranění mandlí! Tento návrh samozřejmě klient neakceptoval a zašel za mnou. Našla jsem mu na mandlích EBV, na což pochopitelně ATB nezabírala. Tato lékařka i všichni laboranti v její laboratoři jsou šarlatáni!
Všichni lékaři, kteří neumí najít žloutenky a prvoky u chronických střevních chorob, a předepisují na tyto zátěže kortikoidy nebo extrémně předraženou neúčinnou biologickou léčbu, jsou šarlatáni!
Šarlatáni jsou i parazitologové, kteří na léčení cyst echinokoka a jiných tasemnic používají albendazol, přestože vědí, že správný lék je praziquantel! Jednak by ho museli shánět, protože v republice není registrován, a za druhé mají nekonečného pacienta, protože málo účinný albendazol mohou postiženému předepisovat do jeho smrti a tvářit se, že to jinak nejde! Praziquantel by ho vyléčil moc rychle! Sami se tím chlubí a píšou to. Mám několik pacientů, kteří byli s echinokokem pomocí albendazolu léčeni na Bulovce, echinokok stále žije, a mám dokonce jednu klientu ze Švýcarska, to samé, echinokoka jí sice na játrech našli, už to je div, ale léčí ji už dva roky jen albendazolem. Cysta se stále zvětšuje a bolí, proto pátrala na internetu, i jako laik si našla, že správný lék je praziquantel, /!/ a vyhledala jinou pomoc.
A tak bych mohla pokračovat velmi dlouho. Pokud se tu potlačí alternativa, pacientům zbyde jen jediná cesta – nejistá a často nebezpečná cesta přes šarlatány v bílých pláštích. Šarlatánské jsou bohužel i mnohé lege-artis schválené léčebné postupy a léky.
Například léky na ředění krve mají tolik vedlejších nežádoucích účinků, že je otázka, nakolik pomáhají a nakolik zabíjejí. Přestože lékaři o těchto závažných vedlejších účincích ví, bezostyšně je předepisují pacientům desítky let. Chtěla bych vidět, kolik lékařů je užívá samo. A o sporných výsledcích chemoterapie se toho popsaly už stohy.
Současní obhájci ,,čisté a jediné školní medicíny“ tedy postupují způsobem: neumím to, ty to umíš lépe, ale já se od tebe učit nebudu, raději tě zničím.
PS: manžel se právě vrátil z roční prohlídky kvůli řidičáku. Tak jsem se vytočila, že musím napsat dovětek. Další šarlatáni totiž sedí v ordinacích praktických lékařů! První věc, kterou udělali, že mu sestra ihned po vstupu do ordinace začala měřit tlak, zatímco se ho doktor vyptával. Tlak se má měřit v klidu, nemluvit u toho a člověk musí být alespoň pět minut v sedě, a vydýchaný. Naměřili mu 150/90 a už mu chtěli psát léky na zvýšený tlak. Když se ohradil, že sotva doběhl a měření nebylo provedeno korektně, změřili ho znovu a měl 137/90!!!!
Potom ho praktik poslal vedle k ušní, kde mu lékařka dělala audiotest v běžné ordinaci, kde z jedné strany hučela klimatizace, a z druhé strany trolejbusy a tramvaje z ulice. Manžel je opět musel upozornit, že správný test se provádí ve zvukotěsné komoře. Takhle si lékaři vyrábějí pacienty a uměle vytvářejí důvody pro nasazování dalších léků. Milí přátelé, nenechte sebou manipulovat a ozvěte se, pokud tyto běžné testy nejsou prováděny korektně.

Ing. Hana Bláhová Brno 9. 8. 2018